Za mechanické či kolečkové tak označujeme až hodiny, jejichž ozubená kola už mají regulaci otáčení ozubených koleček, tedy krok. Prvními takovými byly patrně klášterní budíky z konce 13. století, které navíc byly opatřeny zvukovým signálem upozorňujícím na čas modlitby. Vynález mechanických hodin vychází z potřeby měřit čas v kratších intervalech a nezávisle na počasí či denní době. K dalšímu rozvoji hodinových strojů dochází v 15. a 16. století. Roku 1656, kdy Christiaan Huygens sestrojil první kyvadlové hodiny, s nimiž přichází výrazné zpřesnění měření času. V roce 1840 dochází k patentování elektrických hodin, které se výrazně prosazují ve 20. století.
Kolečkové hodiny řadíme mezi analogové hodiny, a to proto, že ukazují čas nepřetržitým plynulým pohybem, nejčastěji ručičkami na ciferníku. Ve druhé polovině 20. století je začínají postupně vytlačovat hodiny a hodinky s neanalogovým signalizováním času, a to s digitálním displejem.
