Ve druhé polovině 18. století se objevuje nový módní trend spojující malířské umění s hodinářským řemeslem. Do popředí zájmu se dostává unikátní kombinace, kdy je do malířského obrazu zakomponován ciferník s funkčním hodinovým mechanismem. Tento inovativní přístup umožnil vytvořit umělecké dílo, které zároveň sloužilo jako praktický ukazatel času. Nejčastěji šlo o malby zobrazující pohledy na města či jednotlivé architektonické stavby, které byly doplněny opravdovými hodinami. Takovéto spojení umění a funkčnosti bylo nejen esteticky působivé, ale také technicky náročné, což z něj činilo oblíbený prvek interiérů vyšších společenských vrstev. Starožitné obrazové hodiny můžeme ještě dnes potkat v obchodech se starožitnostmi vedle dalších starožitných hodin.
