Dolní Chodov (Chodau) - porcelán

Porcelánka v Dolním Chodově na Sokolovsku byla založena jako jedna z prvních, a to roku 1810 Františkem Mieslem. Oblast v okolí Karlových Varů byla k výrobě porcelánu předurčena díky bohatému výskytu kaolínu, hlín a jílů a také díky hustému zalesnění, což znamenalo štědrou zásobu dřeva.

A právě příznivé zastoupení přírodních zdrojů nahrálo tomu, že František Miesl, majitel tří uhelných doů, kuriózním způsobem rozšířil své podnikání. Miesl totiž původně koupil od města Loket zámeček v Dolním Chodově jako své nové bydliště. Až o pár let později při sesuvu jedné z šachet jeho dolu došlo k objevu přítomnosti bílé hlíny. Po bližším průzkumu se ukázalo, že by tento materiál mohl být dobrým kaolínem na výrobu porcelánu. Miesl se tak rozhodl založit zde manufakturu na drobnou kameninu.

Zatímco v těžbě uhlí byl František Miesl úspěšným podnikatelem, jeho manufaktuře se příliš nedařilo a patrně zápasila i s kvalitou zboží, o čemž svědčí i skutečnost, že se nedochoval žádný výrobek z počátečních let. V roce 1830 zkusil Miesl továrnu na čtyři roky pronajmout, a když ani to nevedlo k úspěchu, rovnou celý areál prodal Janu Dietlovi, který taktéž podnikal v uhelném průmyslu. Dietl si přivedl dva společníky, Jana Hüttnera s Janem Scheyerem, oba však podle dostupných zdrojů porcelánku během pár let zase opustili.

V roce 1840 Dietl továrnu prodal lékaři Greitnerovi, který ji za dalších pět let prodal velkopodnikateli Mojžíši Porgesovi z Portheimu, jenž v ní viděl uplatnění pro své dva syny. Portheimové přinesli do porcelánky v Dolním Chodově potřebný kapitál, rozšířili výrobu o dvě nově postavené budovy, přestali s výrobou kameniny a zaměřili další produkci výhradně na porcelán. Netrvalo dlouho a Portheimové vybudovali v Dolním Chodově velmi uznávanou porcelánku. Charakteristickým produktem tohoto období jsou mistrně vyvedené drobné plastiky, jejich častým motivem pak bylo duo komiku Eisel a Beisel. V sortimentu Dolního Chodova samozřejmě nechybějí ani lázeňské pohárky, vázy a soupravy na jídlo, kávu nebo čaj.

Portheimové vlastnili porcelánku téměř tři desítky let, poté ji prodali konkurenčnímu podniku Haas & Čžjžek z Horního Slavkova, čímž fakticky skončilo samostatné působení porcelánky na trhu. V roce 1945 došlo ke znárodnění firmy Haas & Čžjžek, což pro Dolní Chodov znamenalo přiřazení k národním podnikům, později do Karlovarského porcelánu.

Těžké časy přišly po sametové revoluci, kdy se dolnochodovská porcelánka coby součást podniku Karlovarský porcelán dostala do ekonomických potíží. Ty měla vyřešit změna majitele v roce 2009, kdy vietnamský podnikatel Huu Loi Nguyen odkoupil část výroby v Dolním Chodově a přičlenil ji ke své společnosti EPIAG LOFIDA - PORCELÁN CZ s.r.o., která již provozovala porcelánku v nedalekých Dalovicích, kde zaměstnávala převážně obyvatele z místní vietnamské komunity.

Předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter v českých médiích pochvaloval převod výroby do rukou asijského podnikatele s tím, že v jeho domovině je o český porcelán velký zájem. O čtyři roky později však EPIAG LOFIDA končí v insolvenci.

Užitečné zdroje

BRAUNOVÁ, Dagmar. Porcelánová tradice. Karlovy Vary, 1992. Haas & Czjzek, spol. s.r.o.

BRAUNOVÁ, Alena. Kouzlo keramiky a porcelánu. Praha, 1985. Práce.

MAHLER, Marek. Oceňování starožitného porcelánu. Praha, 2004, Asociace starožitníků České republiky.

Novinky.cz: Vietnamec zachraňuje český porcelán, koupí krachující firmu

iDnes: Lidé z krachujících porcelánek čekali na dobrou zprávu. Nedočkali se