Klášterec nad Ohří (Klösterle), Thun - porcelán

Manufaktura v Klášterci nad Ohří patří k nejstarším porcelánkám na českém území. Zakládá ji roku 1794 J. M. Weber, thunský lesmistr a správce panství. Zpočátku je zde snaha využívat kaolín objevený přímo na kláštereckém panství v okolí Černic. Weber tak podniká průzkum zdejší půdy a v prostorách sala terreny buduje provizorní pec, ovšem pokusy s jejím uplatněním jsou neúspěšné. Nedaří se ani po stavbě nové kruhové pece mimo zámecký areál, ovšem dochovává se zkušební koflík s nápisem Vivat Böhmen, který je dodnes součástí zámecké expozice.

Období pokusů končí roku 1797, kdy si porcelánku pronajímá podnikatel Christian Nonne, jenž tou dobou úspěšně provozuje porcelánky ve Volkstedtu a Ilmenau, které má rovněž pronajaté. S Nonnem přichází zcela profesionální řízení porcelánky, což se odráží i na kvalitě výrobků a jejich odbytu. Nonne také upouští od snahy využívat místní kaolín, tuto surovinu nově začíná odebírat v okolí Kadaně, kde je mnohem kvalitnější.

Nonneho nájemní smlouva končí po šesti letech, tou dobou už je po smrti J. M. Weber, od jeho dědiců tak získává porcelánku sám hrabě Jan Josef Thun. Porcelánku přejmenovává na Knížecí Thunskou továrnu, značka se mění z „K“ na „TK“. Thun nejprve porcelánku pronajímá, až roku 1820 se ujímá provozu sám, o dva roky později se dočkává privilegia k výrobě. V tehdejší rakousko-uherské monarchii musely české porcelánky čekat zhruba třicet let, než se jim dostalo úředního potvrzení uznávajícího kvalitu místního porcelánu. České podniky tak jsou brzděny ve snaze udržet monopol pro vídeňskou porcelánku.

V první polovině 19. století se v Klášterci vyrábějí především dodnes sběratelsky ceněné kusy stolního nádobí, zejména šálky s podšálky opatřené kvalitní malbou zahraničních malířů. Prosazují se především malby květin, anticko-mytologických postav, historických postav a vedut (zejména Karlových Varů). Často se také využívá zdobení zlacením.

Od roku 1843 porcelánka v Klášterci nad Ohří získává povolení pro zřízení tiskárny. Vedle ruční malby se tak na jejích výrobcích objevují i tištěné dekory.

Jako nejúspěšnější éra porcelánky bývá označeno období po nástupu ředitele továrny Karla Veniera, jenž reorganizací podniku docíluje dalšího zkvalitnění porcelánu. Vedoucí malíř Franz Lechner se vydává do Vídně, aby se naučil nejnovější technologie malby, zvyšuje se také počet zaměstnanců. V polovině 19. století přichází porcelánka s figurální tvorbou, kterou má na starosti zejména sochař Arnošt Popp. Novým produktem jsou také litofánová stínidla. Dostavují se také úspěchy na mezinárodních výstavách. Kolem roku 1870 přichází klášterecká porcelánka jako první v Čechách s cibulovými motivy, takzvaným cibulákem.

V držení Thunů zůstává podnik i v náročných válečných a meziválečných časech až do znárodnění roku 1945. Od roku 1958 se stává součástí národního podniku Karlovarský porcelán. V roce 1968 se porcelánka stěhuje do nových prostor, v 70. letech jsou některé z původních budov zbourány kvůli stavbě silnice. Zbytek objektů je stržen roku 2002. Samotná výroba porcelánu však pokračuje i v současnosti.

Užitečné zdroje

BRAUNOVÁ, Dagmar. Porcelánová tradice. Karlovy Vary, 1992. Haas & Czjzek, spol. s.r.o.

BRAUNOVÁ, Alena. Kouzlo keramiky a porcelánu. Praha, 1985. Práce.

Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku, Žehušice 2003

MAHLER, Marek. Oceňování starožitného porcelánu. Praha, 2004, Asociace starožitníků České republiky.

Klasterec.cz: Výroba porcelánu