Kysibl (Giesshübel), Stružná - porcelán

Pokud hovoříme o porcelánce Kysibl, Giesshübel či Stružná, jedná se o tutéž výrobnu. Kysibl, popřípadě německy Giesshübel, je název užívaný do roku 1949, kdy byla obec přejmenována na Stružnou.

Počátky porcelánky Kysibl jsou úzce spjaty s osobou Christiana Nonneho, jenž v Česku původně provozoval porcelánovou manufakturu v Klášterci nad Ohří, kterou měl pronajatou na šest let, a když mu bylo jasné, že se prodloužení nájemní smlouvy nedočká, začal se poohlížet v jinde. Setrvání v lokalitě severozápadních Čech se jevilo logicky především kvůli zdejšímu výskytu kaolínu, hlín, jílů i hustých lesů. Úspěšný podnikatel, který už provozoval porcelánky ve Volkstedtu a Ilmenau, tak našel nové zázemí v Kysiblu u Karlových Varů, kde otevřel nový podnik roku 1803.

Zatímco v předchozích porcelánkách se Nonnemu dařilo, v Kysiblu se potýkal s problémy, přestože si přivedl již ozkoušený personál z Ilmenau. Potíže se týkaly především neúspěšné snahy získat kvalitní materiál. Roku 1810 tak Nonne porcelánku prodává Johannu Antonu Hladíkovi, jenž ji dále pronajímá dalším provozovatelům. Továrně se i přes opakované změny majitelů začíná dařit, roku 1833 se dočkává privilegia k výrobě porcelánu a v té době už má za sebou útrapy se snahou o výrobu kvalitního porcelánu. Na trh přicházejí biedermeierovské šálky, od roku 1844 se začíná používat také tištěný dekor.

O dva roky později nový majitel panství Vilém, rytíři z Neuberka, který získal panství sňatkem s Hladíkovou dcerou, vypovědá nájemní smlouvu tehdejšímu provozovateli Františku Lehnertovi.

Porcelánka má kolem poloviny 19. století velmi široký sortiment. Vyrábí se zde stolní nádobí, krajáče na mléko, lázeňské pohárky, figurky, hračky nebo luxusní vázy.

Koncem 19. století už se v Kysiblu více soustředí na širší klientelu a produkují tak převážně užitkové nádobí. Roku 1902 kupuje továrnu Jan Schuldes, který ji vlastní až do skončení druhé světové války.

Stejně jako další porcelánky v okolí je i ta v Kysiblu roku 1945 znárodněna a dále funguje v rámci národního podniku, od roku 1958 spadá pod Karlovarský porcelán. Porevoluční období pak znamená konec výroby porcelánu ve Stružné. V roce 1997 je výroba definitivně zastavena a výrobky a stroje rozprodány. Ztroskotávají i snahy o obnovu provozu. K ilegální demolici objektu dochází roku 2014, kdy pachatel bez souhlasu majitele i stavebního úřadu rozebírá a následně rozprodává kovové součásti budov i dřevěné trámy.

Užitečné zdroje

BRAUNOVÁ, Dagmar. Porcelánová tradice. Karlovy Vary, 1992. Haas & Czjzek, spol. s.r.o.

BRAUNOVÁ, Alena. Kouzlo keramiky a porcelánu. Praha, 1985. Práce.

MAHLER, Marek. Oceňování starožitného porcelánu. Praha, 2004, Asociace starožitníků České republiky.

Stružná.cz: Historie

Prázdné domy: Porcelánka Stružná

iDnes: Muž zdemoloval bývalou porcelánku, do sběru prodal 110 tun kovů