Loket (Elbogen) - porcelánka

Porcelánka v Lokti vznikla na přání vedení vídeňské továrny, což bylo v tu dobu neobvyklé, jelikož v Rakousku panovaly obavy, aby český porcelán nebyl konkurencí, a tak se všemožně bránilo zakládání českých porcelánek. Otevření vídeňské pobočky právě na Sokolovsku mělo i politické důvody. Roku 1809 musela habsburská monarchie přenechat Bavorsku takzvaným vídeňským mírem území bohaté na výskyt kaolínu. Vídeňská porcelánka Karla Haidingera byla tímto krokem velmi oslabena, a tak našla náhradu pro svou filiálku právě v Lokti, kde se usadila roku 1816. Na severozápadě Čech už tou dobou fungovala výroba kameniny a porcelánu díky objevům zdejších přírodních nalezišť kaolínu a dalších surovin vhodných pro porcelánový průmysl.

Porcelánovou manufakturu v Lokti řídili od začátku bratři Evžen a Rudolf Haidingerové, synové tou dobou již zesnulého Karla Haidingera. Díky rodinnému vídeňskému zázemí se jim dostalo několikaletého školení, takže loketská porcelánka mohla mít od začátku velmi kvalifikované vedení. Přestože se původně zamýšlelo, že se v Lokti bude nacházet spíše pobočka vídeňské výroby, nakonec se v rakouské metropoli rozhodlo od tohoto plánu upustit a bratři Haidingerové tak dostali privilegium na vlastní značku. Zároveň však bylo potřeba splatit vídeňské porcelánce pět tisíc zlatých poskytnutých na rozjezd původně zamýšlené filiálky, což pro Haidingerovi znamenalo zpočátku výrazné komplikace. Ve 20. letech 19. století už měla porcelánka v Lokti těžké začátky za sebou, mohla si dovolit zaměstnat téměř 200 pracovníků a roku 1828 přišel do podniku v roli společníka i třetí z bratří Haidingerů - Vilém. Od třicátých let se dosavadní sortiment převážně souprav porcelánového nádobí a lékárenských nádob rozrostl o figurky. Ve čtyřicátých letech sledujeme často kopírování Míšně a Vídně.

Rodina Haidingerů vedla porcelánku až do roku 1873. Po odchodu Viléma a smrti Evžena a Rudolfa jejich potomci prodali podnik Springerovi a Oppenheimerovi, od roku 1885 pak továrna spadala pod společnost Springer & Co, a to do roku 1918, kdy se stala součástí koncernu EPIAG, který byl po druhé světové válce znárodněn, od roku 1958 se zařadil do národního podniku Karlovarský porcelán. Po revoluci fungoval již privatizovaný závod i nadále v Lokti, než byl v roce 2006 přesunut do Nové Role u Karlových Varů. Tím tak historie loketského porcelánu končí. Krachující Karlovarský porcelán působící zároveň také v Klášterci nad Ohří poté odkoupila společnost Hagis, ta se záhy přejmenovala na Thun 1794 a pokračuje v porcelánové produkci.

V Lokti fungovaly i další firmy na výrobu porcelánu. Firma Heinrich Kretschmann zde sídlila od konce devatenáctého století a zřejmě zanikla začátkem dvacátého, společnost Adolf Persch byla v Lokti od roku 1902 a skončila patrně kolem poloviny století.

Užitečné zdroje

BRAUNOVÁ, Dagmar. Porcelánová tradice. Karlovy Vary, 1992. Haas & Czjzek, spol. s.r.o.

BRAUNOVÁ, Alena. Kouzlo keramiky a porcelánu. Praha, 1985. Práce.

MAHLER, Marek. Oceňování starožitného porcelánu. Praha, 2004, Asociace starožitníků České republiky.

Deník.cz: Tradice výroby 200 let, loketský porcelán si zasloužil obdiv lidí

GlassRevue: Karlovarský porcelán v červnu uzavře závod v Lokti, lidi přesune

Karlovarský porcelán opět zahájil výrobu. Pod jiným jménem i majitelem