Žacléř - porcelán
Historie porcelánky v severočeském Žacléři se pojí s bratry Pohlovými, která už ve výrobě porcelánu podnikala na polském území, zejména v Kowarech a později také na Jelení Hoře. Tovární budovu v Žacléři získali Pohlové roku 1878 a o tři roky později ji převzal Reinhold Pohl, který opustil společnost, v níž byl společníkem svých bratrů.
Roku 1902 koupil žacléřský podnik Theodor Albert Pohl, bratr Reinholda Pohla, a zavedl značení zkříženými iniciálami „TP“, do té doby se místní produkty zřejmě příliš často neznačily. Theodor Albert Pohl inovoval výrobní postupy a rozšířil sortiment o sakrální sošky, zvířecí figurky nebo hračky včetně hlaviček panenek. Zdeněk Knápek v Rukověti sběratele porcelánu upozorňuje také na místní specialitu populární mezi sběrateli, a to figurální kropenky. Větší roli hrál i elektroporcelán. Na stránkách města se uvádí, že v roce 1904 pracovalo v továrně 205 zaměstnanců u pěti vypalovacích pecí. Do druhé světové války pak ve firmě působilo dokonce 750 pracovníků.
Po druhé světové válce byl podnik znárodněn a později připojen k Elektroporcelánu Louny. Kromě elektrických komponentů z porcelánu se zde příležitostně dělaly zakázkové keramické obklady fasád.
V roce 1994 došlo k privatizaci podniku, který od té doby provozuje společnost Keramtech, jež se zaměřuje na žáruvzdornou technickou keramiku.
Užitečné zdroje
KNÁPEK, Zdeněk. Rukověť sběratele porcelánu. Olomouc, 2003. Rubico.
