Starožitnosti

Jelikož tato část našich stránek má primárně naučný charakter, nabízí se zde poskytnout tu nejzásadnější definici, a tedy o tom, co jsou starožitnosti. Starožitnostmi rozumíme obchod se starožitným zbožím neboli starožitnostmi v plurálu. Co je potom starožitnost v jednotném čísle?

České slovo „starožitnost“ není úplně kompatibilní se zahraničními verzemi, což si důkladněji rozebereme o pár odstavců níž. Pokud se budeme pohybovat čistě v tuzemském prostředí, pak se hodí pomoci si zněním zákonů. Starožitnost by měla být předmětem s kulturní hodnotou, přičemž zákon 71/1994 Sb. o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty hovoří o předmětech starších 50 let.

Starožitnost tak definujeme jako předmět starší 50 let s jistou uměleckou či historickou hodnotou. Jinými slovy, ne vše, co je starší 50 let, ještě musí být nutně považováno za starožitnost či předmět kulturní hodnoty. Dále se hodí zmínit, že ne všechno zboží ve starožitnostech, tedy obchodech vymezených na prodej starožitností, musí být starožitné. V obchodech se starožitnostmi například vídáme i novější výrobky, které jsou svým vzhledem inspirovány staršími modely. Povinností prodejce starožitností však je, aby podal pravdivou informaci o prodávané položce, kupující se případně může dotázat na znalecký posudek, který bývá vypracován u cennějších kousků.

Starožitnosti jsou obvykle předmětem sběratelství, investice, dekorace i běžného používání, protože v některých případech se může jednat například o kvalitnější výrobek, za určitých okolností i levnější než současná práce. Případně může jít o kombinaci obou faktorů, tedy ceny i kvality.

Mezi starožitnosti řadíme umělecká díla jako obrazy nebo sochy, užité umění v podobě nábytku a dalších doplňků domácnosti, jakými jsou například hodiny, osvětlení, příbory nebo nádoby a nádobí ze skla, porcelánu či keramických materiálů. Dále mezi starožitnosti nepochybně patří šperky, hodinky, mince či bankovky, řády a vyznamenání nebo zbraně. Do starožitnického sortimentu patří také módní zboží, přístroje, nástroje (včetně hudebních) a také reklamní plakáty, cedule a obaly.

Proč antique, vintage a starožitný neznamenají totéž?

Jak jsme již předeslali, definice starožitnosti v češtině se příliš neshoduje se zahraniční terminologií. Například v angličtině se můžeme setkat s pojmy jako antique, vintage nebo collectible. Co z toho vlastně označuje starožitnost? Fakticky všechno, ale zároveň ani jedno.

Slovo antique, pokud mluvíme o přídavném jménu, zpravidla překládáme jako „starožitný“, nicméně v angličtině se používá pro označení předmětů starých minimálně 100 let. Složitější je to se slovem „vintage“, jehož využití bývá podstatně univerzálnější, ale nejčastěji ho používáme v souvislosti se starožitností mladší 100 let.

Výraz collectibles odkazuje ke sběratelským předmětům, přičemž se může jednat zároveň o nové výrobky, zpravidla by se však nemělo jednat o zboží starší 100 let. A pokud se bavíme o nových věcech vyrobených ve starém stylu, pak užíváme termín „retro“.

Collectible, tedy cosi jako sběratelský kousek, používáme pro staré věci mladší sto let. Vintage je podle jednoho z výkladů zbožím, jehož věk však nepřesahuje 25 let, popřípadě se jedná o starší předměty, které se později vracely do módy. Jindy můžeme mezi vintage zařadit starožitnosti, jejichž věk je se přehoupl do více dekád, avšak nepřesáhl sto let. Nové věci vyrobené ve starém stylu pak nazýváme „retro“. V našem katalogu také můžete najít i zboží, které je vyhotoveno podle dobových návrhů, avšak v současnosti. Takové položky označujeme jako repliky starožitností. Starožitnost nebo antikvita? V oboru starožitností se také můžete setkat se slovem „antikvita“. Rozdíl mezi starožitností a antikvitou však prakticky neexistuje, oba termíny jsou užívány jako synonyma, avšak i při letmém průzkumu v internetových vyhledávačích můžeme konstatovat, že termín „starožitnost“ se uchytil podstatně více.

A co je antik, antikva a antikvita?

„Antikvita“ a „starožitnost“ jsou synonyma, přičemž už při letmém zadávání těchto slov do vyhledávačů poznáme, že zastaralejší termín „antikvita“ už se dnes příliš nepoužívá. „Antikva“ se občas objevuje v názvech některých starožitnictví, dnes však ve vyhledávačích vychází primárně jako označení typu písma. Pro označení obchodu se starožitnostmi se spíše užívá výraz „antik“ (případně psáno podle francouzštiny jako „antique“), jedná se o totéž jako starožitnictví. Luxusnější obchody v centrech měst používají případně v názvu slovo „galerie“.

Regulace oboru starožitností

Prodej starožitností podléhá celé řadě zákonů. V České republice se jedná o vázanou živnost, na kterou nestačí jen živnostenské oprávnění, ale také odborná způsobilost pro nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty. Té lze docílit studiem některého z příbuzných oborů v kombinaci s praxí. Speciálně v oboru starožitností lze vystudovat rekvalifikační kurz na Rudolfinské akademii nebo soukromou Střední odbornou uměleckořemeslnou školu.

K prodeji starožitností není potřeba členství v odborné profesní organizaci. Jistou formu dohledu nad obchodováním se starožitnostmi provádí Asociace starožitníků, nicméně členství v ní je dobrovolné. Členy asociace nemusejí být jen prodejci starožitnosti, ale také například restaurátoři či běžní sběratelé.

Kromě prodejců jsou taktéž licencováni i restaurátoři starožitností, přičemž licence jsou udělovány pro jednotlivé obory restaurování zvlášť a není tudíž možné, aby například restaurátor nábytku přijal zakázku na renovaci obrazu, pokud nedisponuje další licencí pro tento obor.

Při prodávání starožitností je nutné dbát na další omezení týkající se jednotlivých druhů zboží. Například výrobky z drahých kovů musejí být opatřeny platným puncem. Obchodování se zbožím ze slonoviny je omezeno dokumentem CITES, neboli Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

Regulován je také například obchod se zbraněmi, stejně jako jejich držení a nošení na veřejnosti. Za historické zbraně, které jsou předmětem sběratelství starožitností, můžeme považovat ty, jež jsou vyrobeny do roku 1870. Tuto problematiku definuje zákon č. 147/1983 Sb.

Pozor musíme dávat také při prodeji či vyvážení starožitností do zahraničí, což reguluje již zmíněný zákon 71/1994 Sb. o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty.

Obchodování se starožitnostmi v České republice

Tuzemským centrem obchodování se starožitnostmi je podle očekávání Praha, kde se nachází zřejmě nejvíce obchodů, aukčních síní i sídel webů zaměřených na inzerci a obchodování se starožitným zbožím. Rozhodně se však vyplácí hledat starožitnosti i mimo hlavní město. V centrech měst platí, že obchody se starožitnostmi bývají spíše menší, což se promítá i do jejich zaměření. Antiky v centrech měst se orientují zejména na šperky, porcelán, sklo, hodinky nebo obrazy. Pokud sháníte či chcete prodat do výkupu starožitný nábytek, nabízí se kontaktovat obchody sídlící ve velkých budovách či halách nacházející se dále od centra, případně mimo město. Nakupovat starožitnosti lze i na veletrzích. Ten největší pořádá Asociace starožitníků a v jeho průběhu nabízí také poradenství o ceně starožitností. Čím dál častěji se také prosazuje online prodej.

Antikpraha.cz si klade za cíl přinášet vedle prodejní inzerce starožitností také texty určené pro odbornou i laickou veřejnost. Pokud máte nápad na vylepšení, či jste našli chybu v našich výkladech, budeme rádi, když nám dáte vědět.